Létající dítě

Lampiony u silnice, dětský zpěv… slyšíte to taky? U kostela stojí rodiče, paní učitelka, sourozenci, děti. Chlapec se zářivým výrazem v obličeji. Slyšíte to? Jako by zvuk auta… jede městem, už se blíží. Někteří se líbají, někteří vidí tropický prales. Někteří už nevidí nic. To dítě letí vzduchem. Je úplné ticho.

Jednoho z nejhranějších německých autorů současnosti Rolanda Schimmelpfenniga (*1967) znají liberečtí diváci z magické inscenace Arabská noc. Jeho hry vynikají vzácně poetickým jazykem. Létající dítě (2012) je příběhem profánní nehody z nepozornosti a zároveň velkou tragédií antických rozměrů. Největší neštěstí přijdou nečekaně, bez klepání, prostě tak. Mezitím světla života, času, světa se bez zastavení zběsilou rychlostí míhají za okny našich cest a mizí nenávratně v dálce. 

Mezigenerační propast se v současné době rozevírá tak hluboce, že dvacetiletí z „generace Z“ už si těžko rozumějí s dnešními třicátníky, takzvanými mileniály. Zběsilý technický pokrok zrychluje proměny světa i našeho vnímání. Eliáš Gaydečka letos vstupuje do absolventského ročníku režie-dramaturgie na DAMU. Jeho adaptaci Národní třídy J. Rudiše mohli liberečtí diváci vidět na festivalu WTF?! K divadlu ho přivedl zájem o film: pracoval jako scénárista, asistent režie nebo kreslíř storyboardů. Jeho minutový film byl součástí filmové mozaiky Moje svoboda ke třicátému výročí sametové revoluce. Hraje na klavír, ladí jazz, miluje výlety do přírody a vede dětské tábory.

Mezigenerační propast se v současné době tak hluboce rozevírá, že dvacetiletí z „generace Z“ už si těžko rozumějí s dnešními třicátníky, takzvanými mileniály. Zběsilý technický pokrok zrychluje proměny světa i našeho vnímání. Dospívají generace čerpají vzdělání z internetového virtuálního prostředí a jejich rodiče či prarodiče pochybují, zda to může stačit. Mladí se jim zdají příliš křehcí

a nepřipravení na život, oni zase rodičům vyčítají nedostatek korektnosti a cynismus. Projekt Blízká setkání by měl přinést na jeviště text, který vyjádří pocity dospívající generace, jejich postoj k současnému světu. Je čas naslouchat.

Absolventskou sezonou 2024/25 uzavírá Eliáš Gaydečka studium režie-dramaturgie na DAMU. K divadlu ho přivedl zájem o film: pracoval jako scénárista, asistent režie nebo kreslíř storyboardů. Jeho minutový film byl například součástí filmové mozaiky Moje svoboda ke třicátému výročí sametové revoluce. Během studia se věnuje i režii vlastních divadelních projektů. Jeho adaptaci Národní třídy J. Rudiše mohli liberečtí diváci vidět na festivalu WTF?! Píše články do měsíčníku Roš Chodeš a nahrává podcasty o židovské kultuře. Příležitostně hraje na jazzových koncertech

na klavír pod vedením Emila Hradeckého, rád podniká výlety do přírody a pomáhá vést dětský tábor.

Divadelní start-up projekt Bušení pro začínající tvůrčí týmy.